TEORIE EFEKTIVNÍCH TRHŮ
Dle této teorie je při absolutní efektivitě trhů zbytečné se pokoušet analyzovat společnosti, cenné papíry, kurzy a objemy obchodů, burzovní publikum či jiné faktory za účelem zjištění budoucího vývoje kurzů, protože kurzy akcií vykonávají podle této hypotézy „náhodnou procházku“ (random walk). Proč tomu tak není, je fakt, že ne všechny trhy jsou stejně efektivní.
Existují 3 různé formy efektivity trhů - slabá, střední a silná.
SLABÁ FORMA
Slabá forma efektivnosti tvrdí, že aktuální kurz cenného papíru plně odráží veškeré historické informace.
Kdyby ale fungovala 100%, byly by technická analýza na nic.
STŘEDNĚSILNÁ FORMA
Středněsilná forma efektivnosti znamená, že v aktuálním kurzu jsou již obsaženy nejen veškerá historická data, ale i všechny aktuální veřejné informace. Jakmiel firma zveřejní výsledky, velmi rychle se promítniou doceny. Spoléhat na to, že cena akcie stoupne měsíc po zveřejnění výsledků právě v důsledku těchto výsledků není racionální.
Při platnosti středně silné efekticity trhů by konzistentně mohli porážet trh pouze insideři.
SILNÁ FORMA
Silná forma efektivnosti znamená, že kurz obsahuje všechny známé kurzotvorné informace, a to jak ty veřejně dostupné, tak i neveřejně dostupné (insider).
Výsledkem je, že ani insideři nemohou realizovat nadprůměrné zisky.
Realita trhů:
Tyto teorie v nějaké míře opravdu fungují. Jejich důsledkem je totiž skutečnost, že jen velmi malé množství fondů či individuálních investorů zaměřených na velké akcie dokáže porážet trh měřený DJIA či jinými indexy.
Nejnižší míru efektivity mívají naopak trhy malých / mirko akcií, které jsou sledovány mnohem menším počtem ivestorů / analytiků než Blue Chips. Díky tomu lze největší "perly" nebo naopak "shity" najít právě na těchto trzích. Také proto bývá v tomto segmentu největší odchylka výkonnosti jednotlivých investorů / fondů.
Investiční závěry ať si udělá každý své.
