Niekto nám posunul minule zaujímavý článok:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... vet-228273
Skrátená verzia:
Zatím se našlo jedno ložisko v Africe a další se hledá. Stačí ještě jeden objev někde v Evropě či USA a změní to svět, říká geolog Jon Gluyas.
Pod zemí se totiž možná ukrývají obří ložiska paliva, při jehož spalování nevznikají emise CO2.
V roce 1987 se poblíž vesnice Bourakébougou v Mali stala zvláštní věc – ze 108 metrů hlubokého vrtu studny začal místo vody proudit neznámý plyn. Když se do díry podíval dělník, co zrovna kouřil cigaretu, plyn explodoval a popálil ho. Ve dne modrý a v noci žlutý oheň z díry tryskal dalších několik týdnů, než se ho dělníkům podařilo uhasit a vrt utěsnit. Lidé z vesnice se od té doby místu raději vyhýbali, protože věřili, že je prokleté. To trvalo až do roku 2007, kdy se o tom doslechl malijský podnikatel Aliou Diallo. Koupil práva na průzkum oblasti a rozhodl se z „prokletého místa udělat požehnané“.
O pět let později Diallo zjistil, že plyn, který před lety začal z vrtu unikat, byl z 98 % vodík. To bylo velmi překvapivé, protože o vodíku se soudilo, že se nemůže vyskytovat ve větších množstvích takto uvězněný pod zemí.
Tímto příběhem, který popsal v nedávném článku časopis
Science, se nastartoval hon za zodpovězením vzrušující otázky: Jsou v podzemí dosud přehlížená velká ložiska uhlíkově neutrálního a obnovitelného paliva?
„Stačí ještě jeden takový objev někde v USA nebo Evropě a svět se v okamžiku změní,“
V roce 2018 o případu vyšel článek v mezinárodním vědeckém žurnálu a pak se podle Science roztrhl pytel s dalšími studiemi rozvíjejícími naději, že zlatý vodík může být ve velkém dostupný.
Dalším milníkem, který k tématu přitahuje pozornost, byla podle Gluyase loňská publikace modelu americké geologické služby USGS. Uznávaná agentura v něm uvádí, že by v místech dostupných těžbě možná mohly být uvězněny až biliony tun vodíku, což je dost na uspokojení celosvětové poptávky na „tisíce let“. A to i v případě, že se kvůli přechodu na zelenou energii může spotřeba vodíku rapidně zvýšit.
„Odhadů, které jsou na sobě nezávislé a došly ke stejnému závěru, je víc,“ říká k tomu Gluyas s tím, že například jeho kolegové podobné odhady učinili už před téměř deseti lety.
Nejisté jsou tyto odhady jednoduše proto, že vědci ještě úplně nerozumí všem procesům vzniku podzemního vodíku a jeho pohybům. Nedokáží proto dobře odhadnout, jak velká je šance, že se vodík vyskytuje v takovém množství a na takových místech, aby měla jeho těžba komerční smysl.
Výhodou přírodního vodíku je, že na rozdíl třeba od ropy nebo zemního plynu nevznikl před miliony let, ale vzniká prakticky neustále, když podzemní voda reaguje s minerály železa při vysoké teplotě a tlaku.
„Nikdo ho dosud nehledal“
Největší naděje na komerčně dostupný vodík je podle Science tam, kde jsou na železo bohaté minerály – jako například olivín – dost hluboko na to, aby v prostředí byla teplota nad 200 °C, a zároveň ne moc hluboko na to, aby se k nim nemohla dostat z povrchu prosakující voda.
Gluyas a jeho kolegové přírodní vodík hledají v okolí zapomenutých vrtů ze 60. letech minulého století, z nichž podle starých záznamů mimo jiné unikal právě i vodík.
Na otázku, jak je možné, že tato data upadla na desítky let v zapomění, odpovídá Gluyas následovně: „To je velmi jednoduché. Vodík se dá snadno vyrobit. U většiny způsobů výroby máte sice jako vedlejší produkt CO2, ale to dřív nevadilo. Teď, když víme, jak je CO2 nebezpečný a snažíme se snížit jeho množství v atmosféře, nechceme tyto metody využívat, a pokud ano, snažíme se ho zachytit, což celý proces zdražuje. S tím se zvýšila poptávka po čistém vodíku, která tady dříve nebyla.“
Na to ostatně upozorňuje i USGS.
Šanci, že ložiska vodíku mohla být jednoduše přehlédnuta, zvyšuje fakt, že tento plyn se zpravidla nevyskytuje tam, kde se vyskytuje ropa. Když navíc vrtači studen v minulosti měřili, co z vrtů uniká, zřídkakdy se podle USGS „obtěžovali měřit přítomnost vodíku“.
„Sečteno a podtrženo
to znamená, že jsme dosud v podstatě vůbec nehledali. Nesnažili jsme se ho najít na správných místech ani správnými nástroji,“ řekl k tomu geochemik z USGS.
I když se podaří objevit velká a dostupná ložiska, bude muset vodík pořád překonat ještě dlouhou řadu překážek.
Jednou z nich je například skladování. Jeden kilogram vodíku sice podle Science může uvolnit stejně energie jako necelé čtyři litry benzinu, ale pokud není stlačený, zabírá víc místa než buben velké pojízdné míchačky na beton. Existují způsoby, jak tento poměr vylepšit, ale ty přinášejí další problémy. Například zkapalněný vodík se musí chladit na teplotu –253 °C.
Kvůli tomu a chybějící distribuční síti startupy často omezují plány na využití vodíku na lokální úroveň.
Šéf projektu Helios Aragon, Ian Munro, na základě dosavadních měření odhaduje, že v nejnadějnějším místě by se dalo během 20 až 30 let získat asi 1,1 milionu tun vodíku se startem těžby v roce 2028. Jedno těžební pole by tak podle něj mělo vystačit na uspokojení spotřeby lokálního průmyslu, který tvoří zhruba necelou desetinu současné spotřeby vodíku celého Španělska.
Pokrok projektu momentálně znemožňuje legislativa. Munro ale věří, že se to brzy podaří vyřešit. Seznam Zprávám také prozradil, že už plánuje další projekt v Polsku.